Pohled trenéra a běžce canicrossu na důležitost posilování sportovních psů
Posilování je ve sportu naprostou nezbytností. Lidští sportovci tráví dlouhé dny v posilovnách přípravou třeba i na jeden konkrétní závod. Posilovací metody jsou dnes již velmi sofistikované a za úspěchem stojí mnoho úsilí. Přejděme však pohled ambiciózního závodníka a podívejme se na to z pohledu Vašeho psa, který s Vámi běhá canicross.
I když Vaše ambice v tomto sportu nejsou na závodní úrovni, tak Váš pes to s Vámi zcela jistě nekonzultoval. Váš pes si na startu neřekne: "Tak dneska zase volně, přece jen je to sport číslo 2!"
Váš pes na startu vypálí jako střela a pojede na své fyzické maximum.
Nechci v tomto článku zacházet do tajů posilování psa za účelem zvyšování jeho výkonu. Chci Vás donutit se zamyslet nad zdravotním rizikem, které představuje každý sport bez řádné přípravy.
Zkrácené svaly a šlachy není záležitost, jež by odstranil jeden strečink. Z dlouhodobého hlediska je naprosto nezbytné, aby pes, který je aktivním sportovcem měl odpovídající přípravu. Setkávám se stále s názory, že je to jen pes! Ať otevřu oči , že dřív se nic takového nedělalo a taky to fungovalo. Nemusím Vám všem vysvětlovat, jak moc se všechny psí sporty vyvinuli. Dříve naprosto nepřekonatelné limity jsou dnes standardem a nároky na psy jsou rok od roku vyšší a vyšší.
Nejsem fyzioterapeut, abych přesně popsal anatomii psa a rozhodl, co je pro něj nejbezpečnější. Proto i posilování svého psa přenechávám odborníkům, kteří nějaký ten diplom, potřebné vzdělání a praxi mají.
Naštěstí jsme v době, kdy jsme se otevřeli myšlenkám psích fitness a já osobně na jihu Čech navštěvuji Bc. Kristýnu Zachovou DoTh. která společně s Terkou Hladkou vede psí fitness v Českých Budějovicích.
Zde se setkáte nejen s balančním posilováním, ale také s tréninkem propriocepce, kompletním před zátěžovým rozehřátím psa a také strečinkem po výkonu.Balanční posilování téměř jako jediné posiluje hlavně stabilizační svaly.
Nechci vypisovat přesný postup, jak se psem posilovat a na co se zaměřit. Uvědomuji si svou nekompetentnost a raději to přenechám lidem, kteří se tím zabývají.
Na co je však velice důležité se zaměřit u sportujícího psa, u canicrossaře zejména, je procvičování svalstva středu těla a naučit psa používat všechny čtyři končetiny v jejich maximálním rozsahu pohybu. Většina psů si od přírody svoje zadní končetiny neuvědomuje, proto jim vědomí pohyb zadními dělá obrovské problémy.
Psův pohyb vpřed je vědomě řízen pouze hrudními končetinami, zadní fungují reflexivně. Systematickým cvičením a posilováním si je pes schopen svoje zadní končetiny uvědomit a to může mít do budoucna velmi příznivé dopady na výkon, ale také jako prevence úrazů.
Dále se psy procvičujeme propriocepci. Jedná se o schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř těla pohybem a svalovou činností (polohocit). Propriocepce je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, svalový tonus, průběh některých reflexů, registraci změny polohy těla atd. Ta se buduje nejlépe při volném pohybu lesem nebo jiným náročným terénem. Čím více povrchů v různých situacích se pes naučí, tím větší jeho jistota v podobných budoucích situacích bude.
Doufám, že Vás tento příspěvek donutil se alespoň zamyslet a všem, kteří takto se psy pracují pouze potvrdil, že jsou na správné cestě a mají v tom pokračovat bez ohledu na názor laické veřejnosti, která se často pasuje do role erudovaných odborníků.
Autor: Jan Hladký
http://janhladky.blogspot.cz/
I když Vaše ambice v tomto sportu nejsou na závodní úrovni, tak Váš pes to s Vámi zcela jistě nekonzultoval. Váš pes si na startu neřekne: "Tak dneska zase volně, přece jen je to sport číslo 2!"
Váš pes na startu vypálí jako střela a pojede na své fyzické maximum.
Nechci v tomto článku zacházet do tajů posilování psa za účelem zvyšování jeho výkonu. Chci Vás donutit se zamyslet nad zdravotním rizikem, které představuje každý sport bez řádné přípravy.
Zkrácené svaly a šlachy není záležitost, jež by odstranil jeden strečink. Z dlouhodobého hlediska je naprosto nezbytné, aby pes, který je aktivním sportovcem měl odpovídající přípravu. Setkávám se stále s názory, že je to jen pes! Ať otevřu oči , že dřív se nic takového nedělalo a taky to fungovalo. Nemusím Vám všem vysvětlovat, jak moc se všechny psí sporty vyvinuli. Dříve naprosto nepřekonatelné limity jsou dnes standardem a nároky na psy jsou rok od roku vyšší a vyšší.
Nejsem fyzioterapeut, abych přesně popsal anatomii psa a rozhodl, co je pro něj nejbezpečnější. Proto i posilování svého psa přenechávám odborníkům, kteří nějaký ten diplom, potřebné vzdělání a praxi mají.
Naštěstí jsme v době, kdy jsme se otevřeli myšlenkám psích fitness a já osobně na jihu Čech navštěvuji Bc. Kristýnu Zachovou DoTh. která společně s Terkou Hladkou vede psí fitness v Českých Budějovicích.
Zde se setkáte nejen s balančním posilováním, ale také s tréninkem propriocepce, kompletním před zátěžovým rozehřátím psa a také strečinkem po výkonu.Balanční posilování téměř jako jediné posiluje hlavně stabilizační svaly.
Nechci vypisovat přesný postup, jak se psem posilovat a na co se zaměřit. Uvědomuji si svou nekompetentnost a raději to přenechám lidem, kteří se tím zabývají.
Na co je však velice důležité se zaměřit u sportujícího psa, u canicrossaře zejména, je procvičování svalstva středu těla a naučit psa používat všechny čtyři končetiny v jejich maximálním rozsahu pohybu. Většina psů si od přírody svoje zadní končetiny neuvědomuje, proto jim vědomí pohyb zadními dělá obrovské problémy.
Psův pohyb vpřed je vědomě řízen pouze hrudními končetinami, zadní fungují reflexivně. Systematickým cvičením a posilováním si je pes schopen svoje zadní končetiny uvědomit a to může mít do budoucna velmi příznivé dopady na výkon, ale také jako prevence úrazů.
Dále se psy procvičujeme propriocepci. Jedná se o schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř těla pohybem a svalovou činností (polohocit). Propriocepce je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, svalový tonus, průběh některých reflexů, registraci změny polohy těla atd. Ta se buduje nejlépe při volném pohybu lesem nebo jiným náročným terénem. Čím více povrchů v různých situacích se pes naučí, tím větší jeho jistota v podobných budoucích situacích bude.
Doufám, že Vás tento příspěvek donutil se alespoň zamyslet a všem, kteří takto se psy pracují pouze potvrdil, že jsou na správné cestě a mají v tom pokračovat bez ohledu na názor laické veřejnosti, která se často pasuje do role erudovaných odborníků.
Autor: Jan Hladký
http://janhladky.blogspot.cz/
